Všchno co je poprvé je něčím zvláštní

 Všechno co je poprvé je něčím zvláštní

Byl podzimní den.Kopce které obklopovali místo kde bydlím byli překrásně zbarvené,do červena,žluta místy ještě i do zelena.Ač na nebi svítilo sluníčko nebylo moc teplo,ale to mi den neskazilo.Jakto,ptáte se?Když sem s ním tak je mi jedno jestli prší,fouká vítr nebo jestli svítí slunce a na nebi neni ani mráček.Pro mě je důležité že sem s ním......

Jako obvykle zazvonil zvonek.Já popadla boty,hodila sem něco na sebe a běžela sem po schodech dolů.Kolikrát sem už přemejšlela nad tím že místo mího blbího upípnutí slovíčka ahoj bych mohla,když už se neodvážim dát mu pusu,bych ho mohla aspoň obejmout.Kolikrát sem to už chtěla udělat a nic.A vzít ho za ruku,taky sem chtěla ale co z toho bylo opět nic.Prostě já..... .Šli sme dál a povídali si.Až potom mě zastavil a řekl mi "Víš co sem ještě žádný holce neudělal"Nevim"Tohle"a chytil mě za ruku,no chápu pro Vás už to je normální,nebo teda aspoň pro některý.Ale pro mě to bylo něco uplně novýho.Prostě to pro mě byla jedinečná chvíle která se asi už opakovat nebude.Všechno co je poprvé je nečím jedinečný a nikdy na to nezapomenete..... .Dřív jsem se za ruce držela jenom z kamarádkama někdy ve školce a v první třídě.Ale s klukem prostě ne,nebo si to aspoň nepamatuju (příbuzenstvo nepočítám) :D.Radši nebudu psát co sem tam žačala řikat já,vlastně nic moc ale i přesto si myslim že sem mohla vymyslet něco lepšího.Vždycky když mě něco zaskočí tak buď nevim co mám říct a nebo začnu plácat blbosti.Myslim že kdybych se jenom pousmála tak by to bylo lepší :D Stimhle budu muset něco udělat.....

Potom když sme se loučili,už to taky nebylo jenom slůvko ahoj,ale pusa.Byla sem celá štěstím bez sebe.Schválně skuste si vzpomenout jaký to byl pocit když ste dostali uplně první pusu.....

* vlci-.